PROSTOR PRO MODERNÍ VZDĚLÁVÁNÍ

Vzpomínka na Hanu Benešovou

ÚvodPíšeme pro vásVzpomínka na Hanu Benešovou

Vzpomínka na Hanu Benešovou

Dne 16. července slavívala narozeniny Hana Benešová, manželka druhého československého prezidenta Edvarda Beneše. Ti, kdo se s ní potkali, mluvili o setkání s úctou a láskou, a někteří láskyplnou vzpomínku uchovávají dodnes. Se čtenáři se o ni dělí Karla Schickerová z  Radošovic.

V  létě roku 1948 bydlela v  Hostivaři a její maminka rozhodla, že ještě s  kamarádkou a jejími dvěma dětmi pojedou na výlet vlakem do Sezimova Ústí – tam si nechali Benešovi postavit vilu s  rozlehlou zahradou. Po dlouhé cestě vystoupili výletníci z  vlaku a vydali se z  nádraží přes louky k  domu exprezidenta Beneše. Tehdy devítiletá Karla Schickerová si vybavuje: „Tenkrát to byla vůbec hezká cesta… A protože jsme byly tři děti, tak jsme se loudaly a já jsem po cestě trhala kytky, hlavně slzičky Panenky Marie a kopretiny.“ Když skupinka dorazila k  vile, stáli už před bránou nějací lidé (jak později vyšlo najevo, byli to sokolové z  Prahy). Karla si všimla, že vchod hlídají pánové v  tmavých oblecích, kteří se tvářili nepřístupně, ale dvě ženy a malé děti nakonec pustili dovnitř společně se sokolskou delegací. „A teď nás vedli podle vily dolů… A pan prezident stál v  okně, to si do dneška pamatuju, a mával bílým kapesníčkem,“ vzpomíná paní Schickerová. Dům pak obešli a dostali se společně se sokoly k  zadnímu vchodu.  Vyběhl z něho krásný vlčák. „A v tom jsem uviděla… červený italky, boty. Ty byly tenkrát moderní. Nádherný. No a v  tom vyšla tedy paní Benešová. Dodneška vidím ty letní šaty. Muselo to být nějaké hedvábí, ono to na ní tak krásně vlálo. No já byla úplně u vytržení.“

Hana Benešová mluvila se sokoly a když se pak rozhlédla, uviděla, jak stranou stojí dvě ženy a tři děti.   K  jejich velkému překvapení se vydala k  nim. „A já jsem měla v  ruce tu kytku. Jediná já. Paní Benešová k  nám přišla a říkala, že tyhle kytky má nejradši, jestli jsem je pro ni přinesla. Já jsem to pro ni samozřejmě nenesla, ale když to takhle řekla, tak jsem jí samozřejmě tu kytku podala.“ Hana Benešová vzala dívku za ruku a ptala se, odkud přijeli. „Říkala, že je moc ráda a že nám moc děkuje a dala mi pusu na čelo. Rozloučila se s n ámi a v  těch krásných hedvábných šatech odkráčela do zadního vchodu,“ uzavírá Karla Schickerová ohlédnutí za dnem, od kterého uplynulo už více než sedmdesát let.

V  září 1948 Edvard Beneš v  Sezimově Ústí zemřel. Paní Hana se stáhla do ústraní, ale lidé na ni, elegantní a laskavou první dámu, nezapomněli.

 

 

Portrét Hany Benešové (1885–1974) jsme získali z archivu rodiny Herbenovy